Historie

Historie KOBUDO

Okinawa (Lano na moři), ostrov ležící 1000 km od břehů Číny, křižovatka obchodníků a pirátů z Japonska, Číny, Koreje, Thajska, Jávy, Sumatry a arabských zemí, země zmítaná válkami soupeřících klanů - to je kolébka KOBUDO.

První kontakty s Čínou sahají do období vlády dynastie Sui (580-618). V této době z bezpečnostních důvodů po občanské válce mezi rody Taira a Minamoto přicházejí též obyvatelé z Japonska. Japonci i Číňané na ostrov přinášejí prvky bojových umění, kterými obohacují místní, teprve vznikající, techniky.

Okolo roku 1630 se objevují techniky holou rukou, nazývané te (ruka), kombinace místních prvků s čínským čchuan-fa (kung-fu) a zdokonaluje se systém improvizovaných zbraní - východisko dnešního KOBUDO - označovaný jako ti-guai - společný název pro trénink s použitím zemědělských a rybářských nástrojů. Zdánlivě neškodné nástroje se v rukou expertů stávají smrtonosnými zbraněmi.

Po roce 1868, v období Meidži v Japonsku, vše, co se i jen vzdáleně podobá bojovému umění, je v celém císařství opět zakázané. Je to "bakumacu", konec vojenské vlády, kterou v roce 1603 nastolil panovník Tokugawa Yejasu.

Roku 1879 se Okinawa oficiálně stává japonskou prefekturou. Žije zde 350 000 obyvatel z toho 23 000 ve městě Naha. Vládne japonský pořádek a stará bojová umění téměř vymizela. Jen pár starých Mistrů pečlivě střeží ohrožené dědictví.

Roku 1903 se uskutečňuje první veřejné předvedení bojových umění na Okinawě, do té doby žárlivě chráněných před zvědavostí cizinců. Je to objev. Následující rok tokijská vláda povoluje výuku těchto umění (zejména KARATE) ve školách.

Díky americké okupaci ostrova 1945-1972 se o existenci KOBUDO dozvídá více než 100 000 příslušníků americké armády, kteří svoje poznatky odvážejí do USA.

V říjnu 1970 Rjúšo Sakagami předvádí KOBUDO u příležitosti konání mistrovství světa v KARATE v Tokiu.

V dubnu 1972 mistr Teruo Hajaši organizuje šampionát v KOBUDO během druhého mistrovství světa v KARATE v Paříži.

15. května 1972 se Okinawa oficiálně vrací pod japonskou správu.
KOBUDO – Okinawa skláda z více než třinácti zbraní
Hanbo (střední hůl, násada na motyku), Bo (dlouhá hůl, rybářská tyč), Tonfa (klika od mlýnského kamene), Sai (zajišťovací kolík za vůz - dotvořený), Kama (srp na rýži), Nunchaka (dvojí cep), Sansatsukon (trojí nunchaka), Surinji (řetěz), Timpe (želví krunýř a bodec), Naginata (dlouhý nůž na dlouhé tyči) a další.

 

KOBUDO V ČESKÉ REPUBLICE ?

Kobudo se rozvinulo do České republiky prostřednictvím mistra Rainera Seiberta (v té době ze Západního Něměcka) a to v roce 1988.

Vznikly školy v Mariánských Lázních pod vedením Libora Rožnovjáka a Olomouci pod vedením Ladislava Petráše. Po kratším čase vznikly dále školy v Plzni, Praze, Brně, Hlinsku v Čechách a ve Vsetíně. Všechny tyto školy oficiálně už bohužel dnes nefungují, pouze útržkovitě někteří členové cvičí v komorních skupinách.

 

VZNIK ROJIN-LIJANG KOBUDO

Po návratu do Jihlavy ze západních Čech Libor Rožnovják znovu obnovil oddíl sebeobrany (1986-1989) a KOBUDO pod záštitou Judo Modeta Jihlava (nyní Judo Team Munos Jihlava) a více spolupracoval s panem Seibertem na republikových seminářích.

Západoněmecké KOBUDO-KWAI se soustředilo na pět základních, a to:
- Hanbo-jitsu (střední hůl, násada na motyku)
- Bo-jitsu (dlouhá hůl, rybářská tyč)
- Tonfa-jitsu (klika od mlýnského kamene)
- Sai-jitsu (zajišťovací kolík za vůz - dotvořený)
- Kama-jitsu (srp na rýži)

Během let 1989-1994 se vytvářel v Jihlavě systém KOBUDO ROJIN-LIJANG v té době také vznikala nová dohoda mezi představitelem českého KOBUDO Libora Rožnovjáka a německého KOBUDO-KWAI Rainera Seiberta o statutu školy ROJIN-LIJANG KOBUDO jako samostatném Moderním stylu, do kterého byly začleněny dlouhodobé poznatky jeho zakladatele pana Libora Rožnovjáka.